Terapie houpáním

Tento pojem jsem si prosím vymyslela. Nikde jsem se zatím nedočetla, že něco takového oficiálně existuje. Z praxe a studiu na Přírodovědecké fakultě UK však mohu říci, že by mohlo/mělo.

Houpání působí pozitivně na lidskou psychiku i tělo. Pojďme si vysvětlit, jak může houpání pomoci.

Tvar pro uvolněná záda

Konvexní tvar houpacího křesla připomíná tvar písmene „C“. Jak jste možná slyšeli, páteř se tvaruje až vědomými pohyby novorozence (zvedáním hlavy, pasením koníčků, lezením, chůzí). Dítě se rodí s páteří ve stavu kyfózy (tvar písmene „C“). Takto se vznáší v plodového vodě několik měsíců a je na „schoulený“ tvar zvyklé. Simulací této „embryonální polohy“ v dospělosti, pomůže v rozvolnění nasedajících chrupavek mezi obratli a okolních svalů, či fascií. Poloha, kdy se páteř vychýlí v „kočičí hřbet“, se často používá při uvolňování páteře v Józe a jiných relaxačních cvičeních. Tvar houpačky nabízí úplně stejné uvolnění a oporu pro unavená záda. Embryonální poloha se rovněž využívá v regresních terapiích, kdy se vracíme do stavu před narozením a můžeme si znovu vybavit, přehrát a uložit pocity z tohoto období.

Senzorická integrace

Houpání, jako vědomou činnost se děti učí mezi prvním a druhým rokem života. Musejí pracovat s těžištěm a zkoordinovat protichůdné pohyby trupu a nohou. To se děje ve vestibulárním aparátu, který poskytuje informace o poloze a pohybu hlavy a těla v prostoru. Jde o celkem fyzicky náročnou činnost, kdy se dítě učí držet balanc a zároveň posiluje vnitřní kosterně - svalový systém (core) svalů. O to více u dětí, které se houpají ve stoje.

Houpání tedy aktivuje centrum rovnováhy, které navíc stimuluje produkci dopaminu a dalších obšťastňujících látek navozujících pocity klidu a pohody. Rytmické pohyby také vypínají levou logickou hemisféru a uvádějí do činnosti hemisféru pravou, spojovanou s emocemi, intuicí a kreativitou.

Uspat nebo zmoudřet?

Je však nutné rozlišovat směr, kterým se houpeme. Pohyb do stran uklidňuje a uspává. Také si vzpomínáte na kolébky, do kterých naše prababičky a babičky ukládaly miminka? Už tehdy asi věděly, že to není jen tak pro nic za nic. Dnes už víme, že je velmi prospěšné být v kolébce s ním.

Když dítě vyroste je další variantou houpací kůň - houpání zepředu dozadu podle odborníků zvyšuje inteligenci a pomáhá v soustředění. Je tedy chybou odhánět potomky z koníka a plánovat jim jiný, "inteligentnější" program. Houpaní na židli, je rovněž ku prospěchu. Někdo musí kvůli soustředění chodit, někdo se musí houpat, jiný sedět či ležet.

Ve Švýcarsku dělali testy spánku v houpacích sítích. Použiji jen výňatek….

„Údaje prokázaly, že v případě houpání účastníci vždy usnuli rychleji a hlouběji než během tradičnější alternativy. Nešlo však jenom o vliv na spánek samotný, ale i mechanismy, které během něj probíhají. Možná víte, že během spánku dochází na "katalogizaci" nastřádaných denních vzpomínek - v zásadě jakési jejich třídění a ukládání. Součástí studie tak byl i test spočívající v memorování slov. Také zde data ukázala, že lépe si naučená slova lidé vybavili po noci plné jemného houpání než po noci na statické posteli. „

Vztah matka x dítě

Tento výjímečný a životně důležitý vztah lze podpořit „kontaktováním“. Jedná se o metodu zcela bazální a „živočišnou“. Tělesná blízkost a doteky mohou upevnit citový vztah a důvěru mezi matkou a dítětem. Mateřské hormony spojené s kojením (prolaktin, oxytocin), podporují intuici při péči o dítě a pomáhají k uvolnění a zklidnění matky. Spaní s rodiči pomůže dítěti vnímat spánek jako bezpečný a příjemný a dá mu živou představu o celkovém konceptu spánku. Pracující matky takto mohou vynahradit dítěti svou denní nepřítomnost.

V houpačce můžete dělat vše – kojit, mazlit se, zpívat, šeptat i spát v těsném kontaktu. Během houpání je stimulován mozek dítěte i Váš a spánek může být kvalitnější.

Psychohygiena

Je nauka o sebepéči z hlediska duševního zdraví. Duševní stav, jak dnes víme, ovlivňuje "fyzično" a naopak. Dnes jsou tlaky na člověka obrovské. Zvládání stresu a negativních zpráv, které se na nás hrnou z rodiny i internetu, by se mělo vyučovat na základních školách. Člověk si musí najít to své, kde je mu dobře, kde dokáže vše eliminovat, postavit si hradbu a říct, "tohle se mého života netýká, to v něm nechci". Houpačka a houpání může být tím místem. Nemusíte každý den chodit do lesa (dost často ani není na dosah), ale stačí spočinou v náruči křesla, zachumlat se, pustit si příjemnou hudbu a světe víš co mi můžeš! (blahopřát!). Závěsná křesla jsou šitá tak, aby se v nich člověk cítil jako v objímající náruči. Plné strany vytvoří jakýsi ohraničený prostor, ve kterém se člověk cítí krytý, v bezpečí. Jde o podvědomé procesy podporující psychickou stabilitu.

Další výhodou je, že je to krásný druh "nábytku" pod kterým se dobře vytírá.

Houpaní v klasické terapii

Multisenzorická stimulace - Snoezelen

Houpání se často využívá při léčbě různých druhů postižení. Houpačky jsou umístěny do místnosti zvané Snoezelen, což je specificky vytvořené prostředí pro účely senzorické stimulace, relaxace a prožití osobní zkušenosti. Slučuje se zde zraková, hmatová, sluchová, čichová stimulaci, učení zákonům akce a reakce, či motivaci k aktivitě. Snoezelen terapie jako většina terapií působí na člověka jako celek.

Multisenzorická místnost se dá také používat pro relaxaci, masáže, aromaterapii, muzikoterapii, navázání kontaktu a komunikace, regulaci agresivity, autoagresivity či náplň volného času.

Článek vznikl ve spolupráci s fyzioterapeutkou Zuzanou Brzobohatou Klimtovou působící v: Cesta životem bez bariér, o.s.

Přihlášení k vašemu účtu