TERAPIE HOUPÁNÍM
Vzpomínáte rádi na dětství, kdy jednou z nejlepších zábav byla houpačka? Ať již dřevěné prkénko držené řetězy či houpací lodička na pouti či cokoli, kde se dalo pořádně zhoupnout, dostat nohy ze země a zažít na malou chvíli vzrušující let vzdušným prostorem. S Terezou Řehákovou si budeme povídat nejen o kladech houpání, ale i o tom, co jí samotné přinesly do života houpačky a co na oplátku vytvořila ona pro ně.
Terezo, proč je houpání pro děti tak důležité?
Houpání obecně uklidňuje, protože jde o stereotypní kyvný pohyb, který známe již z prenatálního období, kdy jsme se pohupovali ve vodě. Buněčná paměť je silná, a jakmile se děti dostanou znovu do kyvného pohybu, uklidní se. Probudí se u nich pocit bezpečí, přijetí, mohou se uvolnit a jen tak spočinout v časoprostoru. Dále se vyvíjí kosterně-svalový systém. Aktivní houpání je pro malé děti navíc fyzicky náročné. Děti musí zapojit svaly a ty jsou potřebné pro správné držení kostí. Všechno spolu souvisí a zapadá do sebe. Aktivuje se centrum rovnováhy, vestibulární aparát, který určuje polohu. Vyplavuje se dopamin, hormon štěstí a pohody, a aktivuje se levá i pravá hemisféra. Malé opičky se houpou na větvích, i my jsme tělem také stále jen opičky a houpání potřebujeme.
Je důležitý směr houpání?
Řekla bych, že směr houpání není důležitý. Důležitý je rytmus. Říká se, že pohyb do stran uklidňuje a uspává. Vzpomeňme na kolébky, ve kterých byli uspáváni naši rodiče či prarodiče. Když dítě vyroste, je další variantou houpací kůň – houpání zepředu dozadu, to podle odborníků zvyšuje inteligenci a pomáhá v soustředění. Je tedy chybou odhánět potomky z koníka a plánovat jim jiný, „inteligentnější“ program. Houpání na židli je rovněž k prospěchu. Někdo musí kvůli soustředění chodit, někdo se musí houpat, jiný sedět či ležet. Každý si najde svůj směr, svůj pohyb. Někomu se z houpání dělá špatně. Je pak nutné se ukotvit nohama, jen si opřít paty o zem a lehce se pohupovat. To se děje často lidem, kteří chtějí mít vše pod kontrolou. Já se často nechávám pohupovat jen svým vlastním tlukotem srdce, i to jde.
Co nám přináší houpání či terapie houpáním v dospělosti?
Obecně lze říci, že je to uklidnění a návrat do sebe. Často si na sebe neuděláme čas a houpání vás přiměje si ho dopřát. U kohokoliv, kdo si do křesla sedne, vidím změnu výrazu v obličeji. Je to překvapení, uvolnění, oddychnutí, šťastná radost z přijetí. „Jsem doma, jsem v bezpečí, jsem tu pro sebe“. Rodiče se tam rádi tulí se svými dětmi, milenci se rádi tulí k sobě, babičky si dopřávají pohodlí a uvolněná záda, muži jsou šťastní, že je konečně nějaká houpačka unese, a dokonce je pohodlná, osoby s nadváhou necítí zemskou tíži, takže je tělo tolik nedrtí jako na zemi. Autisti, ADHD, epileptici, důchodci, lidi s Alzheimerovou chorobou, těm všem je houpání příjemné.
Je důležitá poloha či pozice, v jaké se houpáme? Nemůže dojít například ke křivení páteře?
Právě naopak. Houpajda má tvar písmene C a co my uděláme, když nás bolí záda? Stočíme se na boku do klubíčka a chytíme kolena. Zdá se sice, že klasicky sedíte na kostrči, ale rozdíl je v tom, že se váha rozloží podél celého těla. Jste v pololehu a záda se tak mohou uvolnit. Všechna opěrná místa jsou podepřena: hlava, podkolenní jamky, nárty. Tím že neležíme na tvrdé podložce, ale vznášíme se na polštáři, necítíme váhu těla. Na toto téma mi v listopadu vyjde povídání s Renatou Debickou (strukturální bodyworking).
Jak se k vám dostal váš nápad, vytvářet „houpajdy“?
Měla jsem dětskou kavárnu v Kutné Hoře a potřebovala bezpečnou houpačku, která nikoho nezraní. Batolata se hemžila všude. Vznikla látková kapsa a děti mi do ní jednou naházely všechny polštáře, které v kavárně našly. Polštáře jsem trochu porovnala a nápad byl na světě. Polštáře bylo nutné dát dovnitř a pak už se jen zvětšovala pro matky a nakonec pro velké táty. Mým snem nebylo vyrábět houpačky, chtěla jsem být veterinářkou, ale pomoc má mnoho podob a tady se krásně snoubí s mou kreativitou. Představte si kreativitu na operačním sále.
Co houpání přináší vám?
Já se tam chodím občas schovat. Jakmile cítím, že toho mám hodně, jsem vyčerpaná, potřebuji přemýšlet, zavřít se do svého světa, skočím tam. Potichu, sama se sebou, poslouchám vnitřní hlasy, intuici. Jako kdybych vypínala neokortex – intelektuální, nejmladší část mozku. S dětmi si tam rádi zalezeme a jen tak propletení podřimujeme, v blízkosti a tichosti. Houpání introverty koncentruje, extroverty uklidňuje. Někdy se houpu s hrnkem kávy, zpomaluji, přemýšlím, plánuji.
Máte zpětné vazby na terapii houpáním?
Ano, stále mi někdo píše, jak mu houpání pomáhá. Dokonce mi nedávno psala žena, že ji pomáhá překonat rozvod. Houpajda obejme, když je potřeba, lze se do ní stočit a poplakat si. Epileptické děti se v ní nezraní a nakonec v ní usnou. Někteří lidé v ní spí i přes noc. Nyní je i v domově důchodců připravena pro klienty, kteří se nepohybují. Sestřičky vymyslely vkládání pomocí hydraulického zvedáku, tak jsem zvědavá, jaké budou výsledky a dojmy.
Děláte nejen houpačky pro jednu osobu, ale i houpačky rodinné. Jde o jakousi rodinnou terapii?
Ano, je vtipné pozorovat páry při zkoušení rodinné verze. Někteří se do sebe hned zaklesnou a vědí, jak se k sobě přitulit. Někteří vedle sebe sedí, jak čerstvě vytažené mrkve a pokukují po sobě. Právě ti ji potřebují nejvíce. Zase se k sobě přiblížit, dotknout se. Vytvořit intimitu, která je mnohdy důležitější než sex. Vytvářejte intimitu i s dětmi. Jedna má kamarádka je pojmenovala jako měkoučké dělohy. A rodina je taková sociální děloha. Uzavřená jednotka.
Vytváříte houpačky i na míru? Tedy lze si vybrat či zakoupit látku, která se hodí do interiéru?
Vyrábím především na míru. Zákazníci si buď vyberou na e-shopu z fotek, nebo mi píší dlouhé e-maily, jaké mají potřeby: pro koho, kam, za kolik, barvu, materiál a já pak z možností a svých zkušeností vyberu ideální varianty. Takže je to objednání i s konzultací a doporučením. Houpajdu lze zavěsit v interiéru, ale i venku na stromě. Takové látky jsou nepromokavé a vydrží celodenní slunce. Interiérových látek je ale mnohem více. Některé jsou měkké a heboučké, jiné jsou hrubší a střízlivější. Když zákazník neví, pošlu mu vzorky v obálce poštou.
Houpačku je nutné zavěsit, či má svůj stojan?
Houpajdy prodávám bez stojanu, ten si může zákazník doobjednat. Určitě je lepší zavěsit křeslo přímo do stropu. Dřevo a beton jsou ideální. Sádrokarton je asi nejobtížnější, ale také to má řešení. Když někdo nemůže vrtat, nebo má rákosový strop, dají se objednat stojany. Buď dřevěné ohýbané na zakázku u truhláře nebo kovové. Stabilnější je vždy závěs do stropu.
Jaké máte další plány a vize?
Přeji si, aby se houpajda stala používanou terapeutickou pomůckou. Vidím její velký potenciál při různých metodách léčení těla i duše. Začátkem roku jsem také rozběhla tisk vlastních látek. Začala jsem malovat a nechávám malby tisknout na látky. Ráda bych je využila k čalounění nebo výrobě dámského oblečení.
text: Markéta Vostrá pro časopis Rituals